Jan Lička: Doprava musí být propojená, nadčasová a nadstranická!

Jan Lička kandiduje za Piráty do Poslanecké sněmovny z 13. místa. Je mu 40 let a bydlí na statku ve Struhařově nedaleko Benešova. V rámci České pirátské strany vede Resortní tým (RT) Dopravy, se specializací na mobilitu a nové technologie. Koordinuje i krajské expertní týmy (KET) dopravy a je místopředsedou místního sdružení (MS) Benešov. V roce 2020 se získal mandát v Zastupitelstvu Středočeského kraje a stal se místopředsedou Výboru pro dopravu. Vystudoval obor Mezinárodní obchod - logistika na Vysoké škole ekonomické v Praze.

Co tě motivovalo kandidovat v letošních volbách do Poslanecké sněmovny?

Stejně jako v případě evropských voleb, tak i v případě těch současných bych touto cestou rád oslovil, a svou kandidaturou na doplňující pozice kandidátky voleb do Poslanecké sněmovny jako stranický specialista dopravy odborně podpořil ty, kteří se odvážně postavili do čela. Podrobnosti najdete na našem pirátském fóru.

Jaká témata bys jako poslanec prosazoval?

Poslanec je v první řadě legislativcem - představitelem zákonodárné moci v České republice ztělesněné Sněmovnou. Z totoho pohledu je jeho výstupem každý zákon, pro který hlasoval; ať už k němu podával pozměnovací návrh, nebo jej jen podle instrukcí odmával. Témata, která rozhodně odmávat nechci, se týkají dopravy, stavebnictví nebo životního prostředí. Pro konkrétní výčet zákonů hodných úpravy by nám nejspíš nestačil jeden život.

Jaké je tvoje životní motto?

Dávat druhým vyrůst. Blízké je mi i heslo mistra pražské univerzity Brikcího z Licka: “Spravedlnosť jest královna všech ctností”

Které body z koaličního programu ti jsou nejbližší?

Všechny, na kterých jsem se jako vedoucí RT Dopravy sám podílel. Chci, aby byla dopravní výstavba vzájemně propojená. Neméně důležitá je kombinovaná výstavba vysokorychlostní železnice, kdy spolu s ní budou budovány také další relevantní sítě jako je velmi vysoké napětí, data, aj., i projekty lokálního významu, a to napříč všemi resorty. Důležité je mít kvalitně připravené stavby, plánované opravy a vedení. Díky sdíleným datům dostaneme úplný přehled a veřejnou kontrolu nad stavem infrastruktury. S kvalitní přípravou budeme moct stavět bez zbytečných prostojů a kolizí.

Jaká je tvoje vize budoucnosti dopravy v ČR?

Kdybych měl celý výše uvedený program zjednodušit do několika zapamatovatelných vět:

1. Čas strávený na cestě se do života počítá.
2. Kam můžeme dorazit zdarma vlastními silami, neměli bychom být nuceni utrácet za odvoz.
3. Kam se můžeme nechat pohodlně, rychle a bezpečně dovézt, nemá smysl sám řídit.

Proč se nám na rozdíl od Němců nedaří urychlit výstavbu?

Při srovnání s Německem (SRN) lze najít několik zásadních rozdílů. V principu jde o to, že v SRN evropské stavební firmy mají do velké míry jasno, co se bude stavět za pět, deset let. Tomu mohou přizpůsobit nákup náročnější technologie s dlouhou amortizací - aniž by “hrc prc” najímaly levné baraby podle toho, jak se ministr dopravy vzbudí, pokoušely se zakázky předjednat pro sebe, urvat na sílu cenou a následně se hojily vícepracemi nebo šizením na materiálu. Německý občan se nevzbudí jako Arthur Dent jednou ráno před bagrem za okny. Je dobře informovaný roky předem o tom, co se chystá a je s ním jednáno jako s rovnocenným účastníkem řízení. Může tedy s plánovacím úřadem konsolidujícím pozemky pro velké stavby v klidu vyjednávat o podmínkách převodu, aniž by musel pro získání pozornosti vrchnosti za pět minut dvanáct hledat po každé výměně u vesla odpovědnou osobu a rozesílat petice.

A kde vidíš hlavní příčinu u nás?

To, na co poukazujeme roky je, že kvalitní infrastruktura je síťová služba podobná internetu, poskytovaná všem občanům bez rozdílu. Služba, do které nemá politik ve fázi realizace rýpat, pokud možno, vůbec. Stavby silnic a železnic jsou komplexní projekty na dlouhé roky příprav. Neblahým dědictvím komunismu v Česku je obliba v stříhání pásek, účelovém záplatování a dokončování “protože nám zbyly peníze a lidi se před volbama koukaj”. Oligopolní vztahy v úzkém okruhu oboru znalých specialistů celý začarovaný kruh uzavírají, jelikož je český rybníček malý a zahraniční know-how sem prosakuje jen pozvolna. Stěží lze očekávat úspěšnou realizaci zakázky na železnici 21. století od firem, které byznys staví na údržbě železnic století páry.

A jak to je s ochránci přírody?

Častou výmluvou, proč se ve výsledku zpackaná stavba zdrží, jsou ochránci žab. Největší žáby na prameni ale sedí jinde. To, co u nás postrádáme, je v první řadě důvěra v prezentované vize zdola, shora pak důvěra ve svéprávnost občanů.

Co se musí změnit, aby byl stát víc “user friendly”. Bude podle tebe možné si někdy v budoucnu v Česku předplatit jízdenku úplně na všechny spoje i na celý rok?

Bude někdy možné digitalizovat stát tak, aby na třech různých úřadech čtyři lidé nezadávali stejná data do pěti různých systémů? To je miliardová otázka. V nepořádku a nepřehlednu se švábům dobře daří a určitě by rádi, aby tento stav pokračoval navěky. Data z EET, z mýtných bran nebo nákupu jízdenek jsou cenný artikl, který státu protéká mezi prsty. Já věřím, že jednou budeme moci jet odkudkoli, kamkoli, čímkoli na několik kliků. Že lze státní infrastrukturu stavět a dopravu provozovat nadčasově, nadrezortně, nadstranicky. Ale ta vůle, trvalý tlak potřebnosti musí vzejít od voličů zdola - tak, aby vytvořil kovadlinu, na které mohou politici dospět v státníky, kteří se nebojí praštit do náročných změn, zahrnujících navzájem propojené soukromníky a organizace. Jednou (a možná už brzy) budeme touto proměnou jeden každý muset projít, protože nám prostě dojdou zdroje na plýtvání.